Dnes jsme se vydali na výpravu k Etně, nejvyšší a nejaktivnější sopce v Evropě, která je tak obrovská, že má svoje vlastní počasí. Naše skupina se sešla u autobusu už v 8:00, plná energie a nadšení pro dobrodružství. Kromě českých a italských studentů nás tentokrát doprovázeli i někteří bývalí účastníci Erasmu, kteří neodolali lákadlu výstupu na sopku. Když jsme se všichni spočítali (sicilští žáci absolvovali přísný check-in pod dohledem paní učitelky Angely, naši šesťáci "čeko-in" spočívající v mém počítání do jedenácti), vyrazili jsme směrem na Catánii a cestou obdivovali řidičské umění Italů a jejich odvahu. Našeho průvodce jsme vyzvedli přímo na ulici a hned nato začali stoupat do výšek. Zdeněk, náš nadšenec do výškoměrů, měl aplikaci, která nám přesně ukazovala, v jaké nadmořské výšce se nacházíme. Ve výšce 700 metrů jsme zastavili a šli prozkoumat kráter, který je starý několik staletí. Narozdíl od italských účastníků výpravy již zde se některým našim dětem začalo chtít na záchod a a těm, co se nechtělo, tak se začalo chtít hned záhy. Asi změna tlaku, nadmořské výšky a rosného bodu a.....Další zastávka byla ve výšce 1200 metrů, kde jsme viděli lávový proud z erupce v roce 2001. Děti už ale víc zaujal pohled na zničené hotely a dům pohřbený pod lávou, ze kterého vyčnívala jen střecha. Scéna měla skoro až apokalyptickou atmosféru. Tyto pekelné výjevy byly zakončeny dalším peklem, a to obchodem se suvenýry. Ve výšce 2000 metrů si děti nadšeně zamířily do místního obchodu vyrvat Etně ze spárů vše, co je možné odtransportovat v příručním zavazadle, zatímco Zdeněk s Benem se pokorně rozhodli vylézt na jeden z kráterů. Po krátké přestávce jsme všichni vyrazili čelem do studeného větru, abychom obdivovali černou, popelavou krajinu a pořídili spoustu fotografií. Jedna hláška však stála za to: "Škoda že tu není mamka a taťka. Na těch fotkách to vypadá úplně jinak..."
Zpátky v Catánii, na nás znovu čekalo letní počasí. 22 stupňů, pocitově 25 - 28 stupňů. Oběd proběhl v poklidné atmosféře pod palmami a zahrnoval akrobatické kousky, zvláštně performativní pojetí sicilského karaoke a spoustu slunce. Po načerpání vitamínu D jsme si prohlédli hlavní náměstí, obdivovali slavnou sochu slona s pravým egyptským obeliskem, ochutnali zmrzlinu u Dona Peppina a nakoupili další dárky.
Teď jsme zpátky v Augustě – unavení, ale šťastní, plní zážitků z Etny a Catanie.
(úlohy zpravodajce se tentokrát ujal Ben, za což mu velmi děkuji!)
 
Oggi siamo partiti per un’escursione sull’Etna, il vulcano più alto e attivo d’Europa, talmente imponente da avere un proprio microclima. Il nostro gruppo si è ritrovato all’autobus alle 8:00, carico di energia e voglia di avventura. Oltre agli studenti cechi e italiani, si sono uniti a noi anche alcuni ex partecipanti all’Erasmus, che non hanno resistito alla tentazione di scalare l’Etna. Dopo un rapido controllo (gli studenti siciliani hanno affrontato un rigoroso check-in sotto l'attenta supervisione della professoressa Angela, mentre i nostri ragazzi di sesta classe hanno fatto il loro "čeko-in", che consisteva semplicemente nel farmi contare fino a undici), siamo partiti verso Catania, osservando lungo il tragitto il coraggio e l’abilità di guida degli italiani.
Abbiamo incontrato la nostra guida direttamente lungo la strada e iniziato subito la salita. Zdeněk, il nostro appassionato di altimetria, ci ha tenuti aggiornati grazie a un’app che indicava con precisione la nostra altitudine. La prima tappa è stata a 700 metri, dove abbiamo esplorato un antico cratere di secoli fa. Mentre i ragazzi siciliani si godevano il panorama, alcuni dei nostri hanno cominciato a chiedere del bagno. Chi invece non ne sentiva il bisogno, lo ha fatto poco dopo, probabilmente a causa del cambio di pressione e altitudine!
La seconda fermata, a 1200 metri, ci ha permesso di vedere una colata lavica dell’eruzione del 2001. Tuttavia, ciò che ha impressionato di più i bambini è stata la vista degli hotel distrutti e di una casa sepolta sotto la lava, con solo il tetto ancora visibile. Una scena quasi apocalittica. Dopo queste immagini infernali, siamo passati a un altro tipo di “inferno”: il negozio di souvenir.
A 2000 metri, i ragazzi si sono lanciati nel negozio locale, determinati a portare via dall’Etna tutto ciò che potesse entrare nei loro bagagli a mano. Nel frattempo, Zdeněk e Ben hanno deciso di scalare uno dei crateri. Dopo una breve pausa, ci siamo avventurati tutti nel vento gelido, per ammirare il paesaggio nero e polveroso e scattare tante foto. Una frase in particolare ci ha fatto sorridere: "Peccato che non ci siano mamma e papà. Nelle foto sembra tutto così diverso…"
Tornati a Catania, ci ha accolto di nuovo il clima estivo: 22 gradi, percepiti come 25-28 gradi. Abbiamo pranzato sotto le palme, in un’atmosfera rilassata, tra esibizioni acrobatiche, una versione improvvisata del karaoke siciliano e tanto sole. Dopo aver fatto il pieno di vitamina D, abbiamo visitato la piazza principale, ammirato la celebre statua dell’elefante con l’autentico obelisco egizio, gustato un gelato da Don Peppino e fatto gli ultimi acquisti di souvenir.
Ora siamo tornati ad Augusta, stanchi ma felici, carichi di ricordi dell’Etna e di Catania.
(Un grande grazie a Ben, che questa volta ha curato il reportage!)