Dnes jsme se probudili do úplně nejslunečnějšího dne celého týdne. Snad proto, abychom na Sicílii nezapomněli. Sraz s dětmi jsme měli v půl deváté v parku starého města. Rodiče nám předali děti a pod vedením další z mnoha sympatických paní učitelek jsme se odebrali na náměstí před radnici. Tam jsme chvilku počkali na přesný čas dohodnutý s panem starostou a po chvíli jsme vešli do interiéru radnice. Ne, Sicilané to nemají naučené, je jim to vlastní. Každého, koho jsme potkali se na nás usmíval, oslovoval nás a hovořil s dětmi...Po přivítání ve slavnostním krásně vyzdobeném sále se pan starosta velmi zajímal o Tábor, jeho historii a jeho přání, aby děti brzy navštívily Augustu se svými rodiči bylo velmi upřímné. Zcela nečekaná byla jeho výzva k výhledu z ochozu radnice, kterou všichni využili a zejména Ben byl naprosto unešen. Jeho kynutí virtuálním davům však vzbuzovalo spíše úsměv přítomných, což bylo vlastně cílem 😊.
Paní učitelka pak ve spolupráci s městským ministrem kultury (něco jako náš vedoucí odboru kultury si představujeme) provedla naše i sicilské žáky po místních pamětihodnostech, kdy děti nejvíce zaujal zcela unikátní způsob pohřbívání mrtvých, o kterém se zde fakt nemohu rozepisovat 😊. Paní učitelka pak rozdělila děti na dva týmy, které se měli za úkol správně odpovědět na testové otázky – kdo dával pozor, pro toho to byla hračka. Cílem bylo získání pokladu – čokoládové tyčinky. A jak to má být, o poklad se rozdělili všichni.
Bylo poledne a rodiče si tentokrát nepřevzali do rodin na oběd jen děti, ale i nás dospěláky. Každý z nás byl v jiné rodině. Na rozdíl od Bena, který byl tak nadšen, že neměl slov, já se je pokusím najít. Jestli někdo sleduje pořady o vaření Emanuela Ridiho, byl by nadšen. Krok za krokem mi Rosa (maminka u které byla Tóňa a Anička) vysvětlovala, jak udělat zcela jednoduché jídlo, které pak chutnalo úplně královsky – fusilly s rajčatovou omáčkou s pestem, extra řízky ve dvojobalu se sušenou pažitkou, salát s typickými sicilskými rajčaty s oregánem a domácím olivovým extra extra virgin olejem ...
A pak jsme se všichni sešli na zastávce autobusu, který nás měl dovézt na letiště. Kdo neplakal, byl smutný. Skončil úžasný, neuvěřitelný, nezapomenutelný týden. Ale některá přátelství budou určitě pokračovat. Jsme si jistí...Moc Vám děkujeme maminky a tatínkové z Augusty!!!!!!!!!!
Avizovaná stávka a demonstrace zaměstnaneckých svazů nás naštěstí úplně minula, vynahradil nám to však Ryanair. Letadlo se místo v sedm hodin vzneslo do vzduchu až po deváté hodině. Kvalifikovaným odhadem jsme ve spolupráci s rodiči došli k závěru, že poslední vlak opravdu nestíháme. Rychlost, jakou se nabídla auta s řidiči byla blesková. Vypadá to, že se na děti těšíte! A my se nedivíme! Tak v květnu to musíme vymyslet stejně úžasně!!!
 
Questa mattina ci siamo svegliati con il sole più splendente di tutta la settimana, come se la Sicilia volesse lasciarci un ricordo indelebile. L’appuntamento con i ragazzi era alle 8:30 nel parco del centro storico. I genitori ci hanno salutato con un ultimo abbraccio e, guidati da un’altra delle insegnanti siciliane, sempre gentile e sorridente, ci siamo diretti verso la piazza del municipio. Dopo aver atteso l’orario concordato con il sindaco, siamo entrati all’interno del palazzo comunale.
L’accoglienza siciliana è qualcosa di unico: non è una formalità, è proprio nella loro natura. Ogni persona che abbiamo incontrato ci ha sorriso, ci ha salutato e ha scambiato qualche parola con i bambini. Dopo il caloroso benvenuto nella splendida sala consiliare, decorata con grande cura, il sindaco ha mostrato un sincero interesse per Tábor, la sua storia, e ha espresso il desiderio che i ragazzi tornino presto ad Augusta insieme alle loro famiglie.
A sorpresa, ci ha invitati a salire sulla terrazza panoramica del municipio, un’esperienza che non abbiamo potuto rifiutare. Ben era entusiasta, completamente rapito dalla vista, e i suoi saluti teatrali a un immaginario pubblico sottostante hanno strappato sorrisi a tutti 😊.
Dopo questa visita speciale, l’insegnante, insieme all’assessore alla cultura (una figura simile al nostro responsabile della cultura), ha accompagnato i ragazzi – sia i nostri che quelli siciliani – in un tour tra le attrazioni della città. La cosa che ha colpito di più i bambini è stato un metodo di sepoltura locale davvero unico, ma non mi addentro nei dettagli 😊. Al termine del tour, i ragazzi sono stati divisi in due squadre per rispondere a un quiz sulle curiosità apprese. Per chi aveva prestato attenzione, era tutto molto semplice. Il premio finale? Un tesoro di barrette di cioccolato, che è stato ovviamente condiviso con tutti, come giusto che sia.
A mezzogiorno, i genitori non solo hanno accolto i loro bambini per il pranzo, ma hanno ospitato anche noi insegnanti. Ogni famiglia ha accolto un adulto diverso. Ben, così entusiasta da non trovare parole, mi ha lasciato il compito di raccontare. Io ho pranzato con Rosa, la mamma che ospitava Tóňa e Anička, e posso solo dire che sembrava di partecipare a uno show di cucina. Rosa mi ha spiegato, passo dopo passo, come preparare un pasto apparentemente semplice ma dal sapore straordinario: fusilli con salsa di pomodoro al pesto, cotolette in doppia panatura con erba cipollina essiccata, insalata di pomodori siciliani con origano e olio extravergine d’oliva fatto in casa. Una vera esperienza da chef!
Nel pomeriggio ci siamo ritrovati tutti alla fermata dell’autobus, pronti per partire verso l’aeroporto. L’atmosfera era un misto di tristezza e nostalgia. Chi non piangeva aveva comunque gli occhi lucidi. Si concludeva così una settimana straordinaria, incredibile, che non dimenticheremo mai. Ma siamo certi che le amicizie nate qui continueranno.
Grazie di cuore, mamme e papà di Augusta!!!!!!
Fortunatamente, lo sciopero annunciato e la manifestazione sindacale non ci hanno toccati, ma Ryanair ha deciso di metterci alla prova. L’aereo, previsto per le 19:00, è decollato solo dopo le 21:00. Facendo qualche calcolo con l’aiuto dei genitori, abbiamo capito che l’ultimo treno era ormai irraggiungibile. Ma la velocità con cui sono stati organizzati auto e autisti per riportare tutti a casa è stata incredibile. Si vede che non vedevate l’ora di riabbracciare i vostri ragazzi!
Ora, iniziamo già a pensare a maggio… sarà un’esperienza da rendere altrettanto straordinaria!!!