Přestože budíček byl naplánován na 7:30, již od šesté hodiny se celou chatou ozývaly zvuky dusotu koní, blížící se laviny, apod. Posíleni vydatnou snídaní nastane fáze vrstvení všech izolačních vrstev, které si lyžníci přivezli, aby ti nejrychlejší sestoupili do lyžárny, kde nastává každodenní obouvání kopyt....

Je to super! Ano, dnešní den je plný superlativ! Hned ráno nás lyžníci překvapili v lyžárně. Nejenže každá nožička měla svůj přeskáč, ale dokonce i na správné straně! To motivovalo instruktorský tým k experimentu, že by mohli všichni (kromě čtyř lyžníků, co čertovská prkénka měla prvně na noze), sjet od chaty až k autobusu. Neuvěřitelné se stalo skutečností. Všichni to dali. To však nebylo všechno. Přestože pan řidič Michal udělal vše pro to, aby se z luxusního autobusu stal nízkopodlažní, pro některé účastníky kurzu byl prvovýstup v lyžácích do autobusu takřka horolezeckých výstupem. Everest však všichni zvládli (soudě podle neustálého počítání helmiček), a tak jsme se ocitli na parkovišti Horních Míseček. Rozdělení do družstev pak proběhlo rychlostí blesku podle velmi osvědčeného klíče instruktorů, což bylo jediným možným řešením. Touha po prvních obloučcích byla neuvěřitelná.
Dopoledne se začátečníkům věnovala dvojice instruktorů - pan učitel Sekal a paní učitelka Ličková, ostatní pilovali několik základních cviků doplněných o volné jízdy pro upuštění ventilu... a nakonec to uteklo tak, že si ani nikdo neuvědomil, že by měl mít hlad. Tedy kromě instruktorů.
Cesta na oběd měla být obyčejná, ale nebyla. Byla kromobyčejná! Jestliže děti každý den seběhnou od chaty dolů na parkoviště k autobusu, na zpáteční cestě nás vždy pan řidič Michal vysadí na silnici nad chatou, abychom opět z kopce seběhli k chatě. Kvalifikovaným odhadem jsme věděli, že to zvládneme i tentokrát, ale pro jistotu byl dalším slabým článkem mezi instruktory jednomyslně vybrán Lukáš (aniž bychom mu to řekli, přihlásil se sám). Ujal se tedy role sněhoborce, který měl vybrat tu správnou cestu přes horskou louku. Po deseti metrech se ozval ze závěje hlas plný vnitřních pochybností a ptal se, zda to zvládneme, když mu sněhová pokrývka sahá po pás. Polyfonní vícehlas mu odpověděl s několikanásobnou ozvěnou, že ANO. A dal to!!!
Odměnou pro všechny bylo kuřátko s rýží. Odpolední lyžování bylo pak ve znamení skokových úspěchů ve výcviku začátečníků. Lyžovali jsme až do úplné zavíračky, takže jsme jen tak tak stihli pozdně odpolední polévku. Zdrželi jsme se hlavně kaskadérskými kousky některých instruktorů a výukou plavání pana doktora. Ve chvíli, kdy píšeme toto zpravodajství, si děti pochutnávají na francouzských bramborách, následovat bude čtení zpráv a pohádka...
Všichni jsou v pohodě, nikdo nepláče, nikomu se nestýská, ... nechceme to zakřiknout :)).