Ráno jsme se s výbornou náladou sešli u snídaně. Na dětech je vidět, že konečně došlo k vyrovnání potenciálů jejich baterek s horským prostředím. Ráno už nás nikdo nebudil a tak se stal plánovaný budíček na 7:30 opravdu plánovaným...

Tak tohle Krakonoš ještě neviděl. Dnes ráno vydal vedoucí kurzu pan učitel Sekal zcela bezprecedentní pokyn instruktorům: „Když budou lyžníci poslouchat a dělat během dopoledne velké pokroky, mohou jet lyžovat až z vrcholu Medvědína.“ A to byla motivace jako hrom. 
Kromě začátečníků, kteří již začínají zvládat slalomové obloučky a máme z nich největší radost, se všechna družstva spořádaně nasáčkovala k turniketům a vyrazila vstříc do výšin Medvědína. Dopravit děti nahoru čtyřsedačkou je na první pohled logistický oříšek, ale díky vstřícnému přístupu vlekařů a šikovnosti lyžníků vše klaplo na první dobrou. Strach z výšek některých lyžníků na lanovce se na Medvědíně změnil ve strach z hloubek při pohledu dolů ze sjezdovky. Žádné strachy, kdo se bojí, nesmí do lesa, řekli si instruktoři a vyrazili nejprve do lesa. Krásné to bylo, nikoli strašidelné. Hned druhou jízdou jsme tedy zařadili vyšší level a vyrazili na červenou. S trochou nadsázky - kdo nepadal nelyžoval. Na červené sjezdovce někteří zažili úlek z letu plavmo a čertovská prkénka některých lyžníků už toho měla dost a oddělila se od svých majitelů. Ten, kdo nepadal při jízdě, zdařile padal při pózách pro fotografa. Nicméně děti se postupně stávají součástí hor, a tak každou další jízdou pilují svůj zatím individuální lyžařský styl😊. Všechny karamboly dopadly dobře, a tak po obědě už mohla jít družstva „růžovek, oranžád, banánků a borůvek“ na jistotu.
Cestu na oběd nám opět pan doktor obohatil kulturně-sportovní vložkou. Tou byl tentokrát ukázkově vyvedený plavecký styl motýlek. Všichni si přejí, aby i zbývající plavecké styly nebyly opomenuty a ti škodolibější chtějí vidět potápění....
Odpoledne už to byly mazácký sjezdy. Jediný, kdo měl trochu průšvih, byly oranžády, kvůli kterým se Krakonoš zamračil. Viděl je totiž, jak při poslední jízdě místo krásných obloučků zvolily tzv. jízdu schusem (čti šusem). No, a to byl velký problém, protože Krakonoš jiné tresty než prožitkové nezná. Na přímluvu instruktorů však tentokrát přistoupil výjimečně k odčinění prohřešku patnácti hlubokými dřepy v lyžácích (přimlouvali jsme se za deset, ale to nestačilo).
Je po polévce, po čtení vzkazů (i včerejších večerních) a děti mají baterky nabité takovou rychlostí, že by jim záviděla i městská policie se svou Teslou. 
Do večeře zbývá ještě chvilička, kterou děti vyplňují hraním deskových her a čekáme na část instruktorského týmu, který se vypravil do Vítkovic s dětskými pohledy, protože na Mísečkách pošta zrušila schránku. Přijímáme sázky, zda budou v Táboře dřív pohledy nebo my :-). Po večeři bude opět pohádka na dobrou noc a pak už jen sladké sny plné bílého sněhu a obloučků.....