11. červen se stal toužebně očekávaným datem výletu a přestože avizovaných 16,5 km působilo na někoho hrozivým dojmem, nikoho tento trek neodradil. Ba naopak - pro některé účastníky byla trasa příliš krátká a skutečných 18 km si někteří hledači kešek a zapomínačů peněženek na Harrachovce prodloužili až na 20 km. 
V úterý ráno se na nádraží sešlo 24 páťáků, kteří by mohli ihned hrát reklamu na energy drinky. Od začátku bylo slyšet, že akustickou převahu budou mít "účastníci zájezdu" nad svým pedagogickým dozorem. Tento handicap se stal výhodou po nastoupení do autobusu (byla výluka), který se jevil jako přeplněný, přestože jsme v něm seděli sami :) - nikdo k nám nepřistoupil. Tedy chtěl přistoupit, ale vždy si to rozmyslel....
V Malšicích na nádraží se k nám připojily poslední dvě turistky a mohli jsme vyrazit. Bylo jasné, že to všichni dají. Většina dětí záhy začala sbírat vše zajímavé, co jim přišlo do ruky. Kromě jedovatých hub nechával pedagogický dozor tomuto jevu volný průběh. Někteří dokonce sami přišli na to, že klacek delší než oni sami je pro další putování nepříliš vhodný. Nasazené tempo bylo brutální, pedagogický dozor se všemožně snažil děti brzdit. Posléze se o totéž postarala příroda, které tímto děkujeme! Nastražené překážky v podobě klacků, kmenů, bláta, louží se staly přirozenou brzdou a někteří na vlastní kůži poznali, že stopa v bahně vypadá hezky až do chvíle, než bahno vnikne do boty. Stejně tak bylo naprosto zbytečné se zlobit na větev, která zákeřně podrazila nohu a jeden z účastníků kurzu udělal díky tomu otisk v půdě, za který by se nemusel stydět ani Drápalík, když ho přejel kombajn. Sádru na odlití sochy jsme s sebou neměli - tedy měli, ale na ruce jedné z turistek byla příliš tvrdá.
Když jsme dorazili na Harrachovku, tak se některé děti rozhodly pro sebezničující proceduru. Nákup jedovatě vyhlížejících pendreků, hranolek, či chipsů byl podpořen v lepším případě malinovkou. Tento koktejl se potom k velkému překvapení pedagogického dozoru podařilo spálit ostrou chůzí do kopce ke Kotnovu. 
Po příchodu do školy se plánovaná lehká grilovačka změnila v obří raut všeho, co lze opéct nebo alespoň přikousnout ke klobáse, hermelínu, kukuřici....nebo maršmelounu. Snaha o nakoupení zdravých 100% ovocných  džusů a minerálek působila tragikomicky. Pozitivním výstupem byl snad objev nového pokrmu, a to grilovaného maršmelounu v tortile, za což si někteří nárokovali michelinskou hvězdu.
Přidanou hodnotou výletu byly dialogy vedené s rodilým mluvčím v anglickém jazyce a obohacení slovníku pedagogů o nová slovíčka českého jazyka, která nám byla doposud skryta.
A co je nejskvělejší? Druhý den ráno všichni přišli do školy, takže palec nahoru!!!